Články na naší stránce jsou nyní (v patičce) vybaveny facebookovskými tlačítky „líbí se mi“. Pokud na ně kliknete a jste momentálně přihlášeni na facebooku, objeví se informace o tom, že se Vám daný článek líbí, nejen na fragments, ale i na Vašem profilu a v „Hlavním příspěvcích“ Vašich přátel. Navíc můžete přímo z fragments poslat komentář ke sdílenému článku.

Podívat se na video...

Jedním z nejsilnějším okamžiků Almodóvarova filmu „Volver“ je nepochybně scéna, kdy se hlavní hrdinka Raimunda v podání Penélope Cruz na závěrečném večírku filmové společnosti, pro niž několik dní vařila, dává do zpěvu nádherného tanga, které ji naučila její matka. Ta, ač považována za mrtvou, se skrývá v autě Raimundiny sestry a pláče dojetím, stejně jako citlivější diváci. Jenže jak už to tak bývá, není to hlas Penélope Cruz, který se tak procítěně klene, ale jedné z nejvýraznějších osobností současného flamenka, pěvkyně Estrelly Morente.

Biografií této umělkyně Fragments of the Sun vykročily zatím nejdál od svého původního zaměření, nicméně proč odlišovat jeden styl kvalitní hudby od druhého? Věříme, že i flamenco, speciálně ve své modernější podobě, která již nebazíruje na stylové čistotě, si může i přes svou exotičnost (nebo právě pro ni) najít „aficionados“ i v poměrně překvapivých kruzích a zrovna Estrella Morente možná pro mnohé drží klíč k jeho branám.

Otevřít...

Staří matadoři už nám pomalu dosluhují a kdekoho už nebaví poslouchat velké a ohrané velikány, také kapely, které jen sprostě kopírují své vzory, příživníky. Člověk po čase dospěje do fáze kdy si o většině hudebních stylů udělá vlastní obrázek, z každé škatulky si odnese to lepší, dobré i špatné a opět se vydává napříč svým posluchačským putováním. Ať už je to dobře či ne, osobně i přes spoustu volného času kterým disponuji, tak kdejaké průměrné, ba dokonce i lepší, ale nepřínosné kapely okamžitě házím do koše, nebaví mě. Proto mě vždy hodně potěší když narazím na kapelu, která se vymyká jakýmkoli šablonám, na kapelu, která si razí svoji vlastní cestu, objevuje a pracuje na svém vlastním obličeji, zvuku, která je ‘novátorská‘. Jednou z nich jsou i mladí uherskobrodští tvořitelé atmosférického metalu – pánové a dámy z Morgue Son.

Otevřít...

Do naší galerie byly s velkým zpožděním doplněny fotky z koncertu polských Riverside v Bratislavě dne 15. května 2010. Autorem je Zoltán Ďurčovič.

Otevřít...

Číst překlady...

Zatímco italská progresivní scéna 70.let je poměrně známá a uznávaná, se španělskou je to o něco horší, možná proto, že vzhledem k historickým okolnostem dosáhla svého vrcholu až v době, kdy ve zbytku Evropy již byla zlatá éra progrocku víceméně za zenitem. Přesto i ve Španělsku lze nalézt řadu špičkových progkapel. Vzájemné působení flamenca a symfonicky rockových postupů tu dalo vzniknout jedinečnému stylu, nazývanému andaluzský rock. Trojice Triana, pojmenovaná podle čtvrti v andaluzském hlavním městě Sevilla (tato čtvrť je mimochodem vedle východoandaluzské Granady jedním z nejvýznamějších míst flamenkového světa), se svým albem „El Patio“ zapsala jako se vším všudy první a zřejmě nejvýznamnější reprezentant této škatulky, a přestože nástup osmdesátých let podobně jako u řady jiných artrockových kapel zvuk skupiny výrazně poznamenal a nasměřoval místy až ke kýčovitému popu, získala skupina kultovní status. Kariéra Triany byla nešťastně ukončena smrtí zpěváka, klávesáka a hlavního skladatele Jesúse de la Rosy v roce 1983.

Otevřít...

Autumn Sunset je jednočlenný sólový projekt někdejšího hráče na klávesové nástroje Morgue Son Jerryho. Pod touto hlavičkou vydal nejdříve samostatný singl Ageless Sleep of Shadows, následně pěti skladbové EP Upstairs a konečně dlouhohrající album Time For Colours, které je předmětem této recenze. Tvorba tohoto hudebníka z okolí Uherského Brodu by se dala označit jako silně atmosférický klávesový ambient s přídomkem dark. Název samotné desky, tedy Čas pro barvy, je velmi výstižný, ale nejen ve vztahu k podzimnímu obalu alba. Protože i jaro, i zima a léto mají své barvy, své vůně, své vlastní nálady specifické pro den i noc. A s pomocí této nahrávky se některých z nich můžete zprostředkovaně dotknout.

Otevřít...

Po čtyřech letech (což je mimochodem nejdelší odstup mezi studiovými deskami za celou kariéru kapely) se fanoušci Iron Maiden dočkali novinkového alba. To vyšlo – jak už je v novém tisíciletí pravidlem – v produkci Kevina Shirleyho pod názvem The Final Frontier (tedy Nejzazší, nebo také Konečná hranice). Delší časový úsek od vydání předchozího A Matter Of Life And Death, komiksová sci-fi image alba a klipu i vícevýznamový název – to vše už dopředu vyvolávalo mnohé otázky a očekávání. Jestli na ně dokázalo The Final Frontier uspokojivě odpovědět, je paradoxně mnohem méně zodpověditelné, než před jeho samotným vydáním.

Otevřít...

Podívat se na video...